Jedním z nejpoužívanějších indikátorů podváhy, normální hmotnosti nebo nadváhy a obezity je Index tělesné hmotnosti. Obvykle je označován zkratkou BMI, která vychází z anglického Body Mass Index. S jeho pomocí je možné statisticky porovnávat tělesnou hmotnost lidí s různou výškou. Protože se bere v úvahu pouze celková tělesná hmotnost a nerozlišuje se, zda jde o svaly nebo tuk, je při interpretaci výsledného indexu nutné vzít v úvahu různé faktory, ovlivňující jeho přesnost. Zejména jde o věk, pohlaví, etnickou příslušnost a sportovní aktivitu.
Používají se i další indexy, například Brocův index, Rohrerův index nebo WHR index. Zatímco Brocův a Rohrerův index pracují s poměrem tělesné výšky a hmotnosti, WHR index vyjadřuje poměr mezi pasem a boky.
BMI Bmikalkulacka umožňuje index poměrně jednoduše vypočítat tak, že hmotnost jedince v kilogramech vydělíme druhou mocninou jeho výšky. Vytvořil jej v 1. polovině 19. století belgický matematik a statistik Adolphe Quetelet, proto se někdy můžeme setkat s méně používaným označením Queteletův index.
Index BMI se nejčastěji používá při statistických průzkumech, kdy se například zkoumá u rozsáhlého vzorku populace vztah mezi obezitou a jinými faktory. Takové údaje pro běžné průzkumy postačují, protože respondenti udávají pouze tělesnou výšku a hmotnost. V klinické praxi se běžně používají mnohem přesnější metody, například se měří tloušťka podkožního tuku.
Hodnoty indexu se u populace objevují v rozmezí od 15, což je označováno jako závažná podvýživa. Naopak jako morbidní obezita je vyhodnocována výše indexu nad 40. Odborníci mají, s ohledem na způsob výpočtu, různé názory na přesné hranice mezi jednotlivými kategoriemi. Obecně je možné konstatovat, že BMI pod 18,5 se považuje za podváhu při poruše stravování nebo jiném zdravotním problému. Index nad 25 signalizuje nadváhu a nad 30 se již považuje za obezitu. Uvedené hranice indexu platí pro osoby nad 20 let věku.
